Aktivity v oblasti asistivních technologií a telemedicíny: jak dál?

Michal Rada, jako zástupce Ministerstva vnitra ČR, ATIS fora a CzecheheALTh 2020, hovořil na únorové konferenci eHealth Day 2014 o současných aktivitách v oblasti asistivních technologií a telemedicíny.

„Jednou z oblastí eHealth, o které se příliš nehovoří, jsou tzv. asistivní technologie. Jedná se stručně řečeno o technologie, které mohou pomáhat určitým skupinám uživatelů například v kompenzaci nějakého zdravotního handicapu. S pomocí asistivních technologií lze poskytovat jak služby zdravotnického charakteru, tak ale i služby sociálního charakteru. Paradoxně právě velmi široký záběr a příliš roztříštěná definice asistivních technologií jsou jak jejich výhodou, tak i obrovskou nevýhodou,“ uvedl Rada.

Svůj příspěvek začal v pražském sále IKEMu tím, že u nás jaksi nevíme, jak s eHealth vlastně naložit. Neumíme totiž jasně pojmenovat přínosy elektronizace zdravotnictví a nedokážeme si sami otevřeně říci, co by vlastně komu přineslo. Děláme tak často z jednotlivých  ICT projektů spíše projekty spojené s praním špinavých peněz. Velkým problémem a zároveň předsudkem je také to, že se stále nemůžeme svzpamatovat z IZIPu. Všemu elektronickému máme chuť nevěřit a nedůvěřovat a nemáme jasno v základních principech. Svůj úvod uzvařel Michal Rada tím, že si nedokážeme položit základní otázky a odpovědět si na ně.

Důležité otázky

V rámci aktivity czech eheALTh 2020  byl zpracován dokument “Otázky, na něž bychom měli znát odpovědi, než začneme elektronizovat zdravotnictví”. Základní otázky, které by se měli urgentně řešit, jsou tedy následující:

  • Chceme a potřebujeme vůbec elektronické zdravotnictví?
  • Komu a v čem elektronizace zdravotnictví pomůže?
  • Kdo by se mohl elektronizace zdravotnictví obávat?
  • Co všechno vlastně do elektronického zdravotnictví patří?
  • Jaký je vztah elektronizace zdravotnictví a eGovernmentu?

eHealth a asistivní technologie

Asistivní technologie slouží jako kompenzační pomůcky a prostředky pro osoby se zdravotním postižením, jako prostředky pro poskytování (nejen) sociálních služeb klientům, jako přístroje a prostředky pro telemedicínu…I v této oblasti však existuje několik zásadních problémů, k nimž je zapotřebí přihlížet a jimž je třeba věnovat pozornost. Podstatné je, že neexistuje definice toho, co je asistivní technologie a jejich klasifikace dle účelu a možností. Neexistuje navíc ani vazba legislativního či procesního charakteru mezi používanými technologiemi a poskytovanými službami, které se poskytují za pomoci takových technologií. Není jasný legislativní rámec pro podporu vývoje, využívání a forem spoluúčasti státu na hrazení technologií pro potřebné uživatele. Obecným problémem je, že o asistivních technologiích a o jejich možnostech se příliš neví, a to ani mezi cílovými skupinami (uživatelé, poskytovatelé služeb, veřejná správa apod.)

Důležitou a jednoznačnou reakcí by tak mělo být budování asistenčních služeb, jejichž neoddělitelnou součástí budou právě využívané technologie. Neměla by chybět ani regulační podpora rozvoje technologií a služeb a striktní oddělení služeb asistenčního typu od dalších služeb využívajících dohled (bezpečnost, EZS, ochrana osob apod.). Nutností je i regulační zakotvení možností přímé telemedicíny a jejího využívání při léčbě včetně stanovení potřebnosti a účelnosti možnosti využívat technologie pro konkrétní případy a cílové skupiny.

 

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *