Bude o lécích pro pacienty rozhodovat zdravotní pojišťovna?

Platforma zdravotních pojištěnců ČR o. s. (PZP ČR) získala text poslaneckého návrhu, který má zavést tzv. positivní listy. Návrh uvádí:

„Zdravotní pojišťovna je oprávněna pro smluvní poskytovatele zdravotních služeb stanovit na základě zjištění ekonomicky nejméně náročné varianty či provedení léčivého přípravku (…), která varianta nebo provedení se hradí přednostně (dále jen „Positivní list“). Provedení či variantu ekonomicky nejméně náročnou zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu, a to zejména poptáním, výzvou k zaslání cenových nabídek nebo slevovou či obdobnou soutěží. Výsledky takových zjištění zdravotní pojišťovna zveřejňuje formou Positivního listu. Po zveřejnění způsobem zajišťujícím dálkový přístup je Positivní list pro poskytovatele závazný.“

PZP ČR sice podporuje opatření, která by vedla k úsporám v lékové politice, musí však jít o opatření transparentní, rozhodovat o vynakládání našich peněz se musí na základě otevřených kritérií a férového procesu. Především je ale nutné, aby uskutečnění takových opatření neohrozilo nemocné, zejména aby nevedlo k předepisování nevhodných léků nebo k nahrazování účinných léků neúčinnými.

Lékař se při preskripci musí řídit prospěchem pacienta

Zdravotní pojišťovny vytvářejí pozitivní listy již nyní, například VZP v databázi „AMBULEKY“, lékařský software má rozlišovat léky na preferované či naopak nedoporučované. Ředitel odboru léčiv VZP uvedl, že „buď lékaři dají na to, co doporučují zdravotní pojišťovny, nebo dají na doporučení farmaceutických reprezentantů“.

Jsme přesvědčeni, že péče o pacienty není a nemá být výslednicí tlaků pojišťoven či farmaceutických firem. Naopak, lékařství je svobodným povoláním a v zájmu pacienta je, aby se lékař při předepisování léků řídil výhradně jeho medicínským prospěchem. Cílem regulátora i profesních komor by mělo být naopak chránit pacienty před nežádoucími ovlivněními terapeutické svobody lékařů; ta mohou přicházet jak ze strany firem (odměny za preskripci), tak ze strany plátců (pozitivní listy, objemové limitace v úhradových vyhláškách). Léčení pod vlivem ekonomických pobídek jakéhokoliv druhu je neetické, neboť není slučitelné s důvěrou ve vztahu lékař-pacient.

Plně se ztotožňujeme se stanoviskem Evropského soudního dvora, který v případu pozitivních listů v Británii konstatoval: „Veřejné finanční pobídkové programy pro předepisování léčivých přípravků obsahujících určité účinné látky nesmí mít vliv na objektivitu, kterou musí lékař zachovávat při předepisování v případě konkrétního pacienta. Předepisující lékař je totiž z hlediska profesní etiky povinen nepředepisovat daný léčivý přípravek, pokud není vhodný k léčbě jeho pacienta, a to bez ohledu na existenci veřejných finančních pobídkových programů pro předepisování tohoto léčivého přípravku.“

O úhradě léčiv z veřejných prostředků musí být rozhodováno otevřeným způsobem

Zdravotní pojišťovny jsou veřejnými institucemi, nehospodaří s vlastními financemi, ale pouze spravují povinně vybrané peníze svých pojištěnců. Pokud nakupují zboží či služby, musejí tak činit na základě otevřených výběrových řízení, která zajišťují nejnižší cenu a nevytvářejí prostor pro korupci. Není myslitelné vynakládat veřejné peníze na základě skrytě sjednávaných soukromoprávních smluv, krytých obchodním tajemstvím.

Zařazení léčiva konkrétního výrobce na pozitivní list sice není totéž jako přímý nákup takového léčiva zdravotní pojišťovnou, de facto však dosahuje podobného účelu – předepisovat, spotřebovávat a hradit se bude především to léčivo, které bylo na pozitivní list zařazeno. Zařazení na pozitivní list by tedy nemělo být důsledkem „průzkumu trhu, poptání či výzvy k zaslání cenových nabídek“, jak říká návrh zákona, neboť to nejsou nástroje zaručující vždy transparenci a rovné podmínky pro všechny dodavatele. O zařazení na pozitivní list a tedy o tom, které léčivo bude z peněz pojištěnců přednostně hrazeno, je třeba vést otevřené výběrové řízení, s předem zveřejněnými kritérii a procesem nedávajícím žádný prostor pro korupci.

V tomto ohledu se plně ztotožňujeme s citovaným rozsudkem ESD, který k podmínce průhlednosti uvedl, že „za účelem zajištění užitečného účinku směrnice o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků (…) je rovněž třeba, aby si podnikatelé ve farmaceutickém průmyslu, jejichž léčivé přípravky jsou nebo nejsou předmětem finančních pobídkových programů pro předepisování, měli možnost ověřit, že finanční pobídkový program zavedený orgány veřejné moci odpovídá objektivním kritériím a že nedochází k žádné diskriminaci mezi tuzemskými léčivými přípravky a přípravky pocházejícími z jiných členských států. I když směrnice 89/105 vychází z myšlenky minimálního zasahování do organizace vnitřní politiky členských států (…), vnitrostátní orgány odpovědné za veřejné zdraví jsou při přijímání finančních pobídkových programů pro předepisování konkrétních negenerických léčivých přípravků mimo jiné povinny takový program zveřejnit a zdravotnickým pracovníkům a podnikatelům ve farmaceutickém průmyslu zpřístupnit hodnocení, kterým se stanoví terapeutické ekvivalence mezi dostupnými účinnými látkami patřícími do terapeutické třídy, jež je předmětem uvedeného programu.“

Nám známý návrh zákona záruky ochrany terapeutické svobody lékaře ani dostatečné záruky transparentnosti zařazování na pozitivní list bohužel neobsahuje. Před svým schválením by proto měl být řádně veřejně projednán a vhodně doplněn.

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *