CzechMed a doporučení k e-aukcím ve zdravotnictví

Průmysl zdravotnických prostředků se nebrání pokroku, se kterým je spojen i jistý druh elektronizace procesu výběru dodavatele. Nicméně není možné podporovat skutečnost, kdy ve snaze plnit úsporná opatření je zanedbávána kvalita zdravotnických prostředků ve prospěch nejnižší možné ceny. K tomuto dochází doslova za každou cenu. Již v minulosti jsme se přesvědčili, že se trend e-aukcí orientovaný primárně na nejnižší možnou cenu dlouhodobě nevyplácí. Tuto skutečnost jsme si potvrdili i v jiných odvětvích, např. nedávné kauzy nekvalitních potravin. Ve zdravotnictví, více než kde jinde, jde o zdraví a to bychom měli mít na paměti při výběru zdravotnických prostředků především. Musí být zachována alespoň minimální kvalita.

E-aukcím se připisuje mýtus o dokonalosti, transparentnosti a jakýchsi protikorupčních vlastnostech vlastního druhu. Nic z toho není praxí podloženo.

V Česku se e-aukce na léčiva zavádí, v Nizozemsku se ruší.

S oblibou se říká, že když třeba ne na specializované zboží, jako zdravotnické prostředky, tak jsou e-aukce určitě vhodné na výrobky a služby jako jsou například energie. Avšak ani zde není situace tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdála. Díky nemožnosti kombinovat balíky služeb se může lehce stát, že poptávající (město) bude mít výslednou cenu nakonec vyšší než před elektronickou aukcí.

Vše, co se nazývá „elektronické“ zdánlivě vzbuzuje mýtus objektivity. Nicméně nic není vzdálenější od skutečnosti. Stejně tak, jak se objevily případy manipulovaného softwaru pro „losovačky“, nikdo nevidí do ústrojí jakékoliv elektronické aukce. Vše se odehrává pouze na dobré slovo mezi zadavatelem a dodavatelem platformy. Z tohoto pohledu se jeví zdánlivě primitivní způsob otevírání obálek za přítomnosti soutěžitelů jako daleko transparentnější forma veřejné soutěže.

Nejhorší na elektronických aukcích se jeví to, že se nevyužívají k ničemu jinému, než ke stlačení ceny. V těchto výběrových řízeních pak prakticky nelze argumentovat žádnou jinou hodnotou, kterou zadavatel získá, kdyby nesoutěžil jen a jen na cenu. Ať už se jedná o prodlouženou záruku k výrobkům, další služby spojené se záručním a pozáručním servisem, školení personálu atd.

Jaký způsob veřejné soutěže by si přál průmysl zdravotnických prostředků?

  • Stanovení rozsahu zakázky tak, aby nakoupené věci „spolu fungovaly“. Nezní to příliš odborně, ale vystihuje to podstatu.
  • Stanovení nepodkročitelných parametrů kvality, servisu, služeb a podobně.
  • Při formulaci výše uvedených kritérií lze přizvat ke spolupráci dodavatele. Nejlépe všechny, kteří přicházejí v soutěži do úvahy. Zadavatel pak společně s dodavateli (rozumí se, že více než s jedním, ale lépe s vícerem než dvěma) formuluje „hřiště, na kterém se soutěží“.
  • Využít možnosti a v prvním kole si vyžádat od potenciálních dodavatelů vzorky požadovaných produktů (pokud to předmět výběrového řízení umožňuje) a ponechat si je až do finální realizace pro kontrolu požadované kvality.
  • Pro hodnocení kvality poskytnutých vzorků využít všech odborných kapacit uvnitř zařízení. Při posuzování nikdo z účastníků nezná cenu posuzovaných vzorků. Do druhého kola postoupí jen ty výrobky, které prošly s ohledem na požadovanou kvalitu.
  • A pak soutěžit o to, kdo nabídne výše definované za nejlepší cenu. Nejlépe písemnou formou s otevíráním obálek za přítomnosti soutěžitelů. Už je pak věcí obchodní politiky každého ze soutěžitelů, jak se na výše naznačeném „hřišti“ umí pohybovat.
  • A nakonec, výběr nikoliv jednoho uchazeče, ale skupiny nejlepších – tj. například z pěti kvalifikovaných dva vítěze. Anebo tři ze sedmi. Tento způsob má nezanedbatelný efekt v tom, že konkurenční soutěž probíhá i po uzavření výběrového řízení, v období, kdy již dodávky běží. Vysoutěžení pouze jednoho dodavatele totiž často vede k monopolizaci v té které oblasti, což je přesně to, čemu se chce zadavatel vyhnout, je-li dobrým hospodářem.

Proč existuje v dnešní době takový tlak na jednokriteriální výběrová řízení o ceně a potažmo používání e-aukcí? Jednak je dostatek subjektů, kterým nastalá situace zcela vyhovuje. U snížených cen léků pomocí e-aukcí jsou to společnosti zabývající se reexportem léčiv. Jsou to poskytovatelé elektronických platforem pro e-aukce. V nastalém prostředí „šetříme za každou cenu“ se jakékoliv šetření stává modlou. Přitom by se šetření například ve zdravotnictví mohlo týkat i zcela jiných věcí, než léků a materiálu. Zdravotní prostředky tvoří 10 procent výdajů pojišťoven, což představuje cca 8 procent celkových nákladů ve zdravotnictví. Hledejme tedy příležitosti pro úsporu i ve zbývajících 92 procentech nákladů, jejich efekt bude mít na celkový zdravotnický rozpočet daleko větší pozitivní dopad.

Náklady pojišťoven na zdravotnické prostředky

Závěrem je třeba zmínit, že v dnešní době je fenomén samotného šetření a mechanizmů jak šetřit (aukce, nákupčí organizace atd.) velikým businessem vlastního druhu.

 

Zdroj: http://www.czechmed.cz/tiskove-zpravy/416-czechmed-a-doporuceni-k-e-aukcim-ve-zdravotnictvi

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *