Neúspěšné koncepce eHealth

Národní telemedicínské centrum zveřejnilo koncem minulého roku informace o neúspěšných implementacích národních koncepcí eHealth. Výstup vznikl v rámci projektu OP VK Partnerství a spolupráce v oblasti eHealth číslo CZ.1.07/2.4.00/17.0071 a je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

 

obr_1

 

Příklady neúspěšných koncepcí eHealth ve světě

Celosvětovými lídry v oblasti telemedicíny a dalších nástrojů eHealth jsou dlouhodobě severské země, Kanada a USA, což souvisí s přirozeným vývojem a potřebou řešit poskytování zdravotní péče ve vzdálených oblastech. V kontextu současné tvorby Národní strategie rozvoje elektronického zdravotnictví pracovní skupinou Ministerstva zdravotnictví ČR i mnoha dalších předešlých iniciativ od začátku 90. let je dobré zmínit, že i v těch nejvyspělejších zemích na poli telemedicíny a eHealth lze také nalézt řadu příkladů a poučení z neúspěšných projektů. Některé z nich bychom Vám rádi představili v dnešním článku.

  • ve Finsku nastal po roce 1998 problém jako důsledek intenzivního bottom-up přístupu při zavádění ehealth – koexistovalo zde mnoho vyspělých, ale vzájemně neprovázaných systémů a elektronických zdravotních záznamů(EHR) neumožňujících komunikaci a sdílení dat mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Od roku 2003 proto implementace celonárodního EHR systému, pod který dnes spadá 100 % zdravotní dokumentace obyvatel
  • oblast ePreskripceve Finsku – neúspěšné projekty již od roku 1997 (Niinimäki a Forsstöm), další koncepce 2000 (Atoline, později Novo Group) a 2003 (MoH a KELA), úspěšná až koncepce z roku 2007 (Receptum, PharmaData) implementovaná v roce 2010 – od té doby výborné výsledky
  • EHR v Norsku – dnes již téměř 100%, ale dle studie z roku 2008 velký problém paralelismu mezi psaním elektronické a „papírové“ zdravotnické dokumentace
  • ePreskripcev Německu – karta s aplikací pro elektronickou preskripci nefungovala dle očekávání – legislativa požaduje, aby heslo ke zdravotním údajům zadával sám pacient, ale ukázalo se, že až 70 % pacientů zapomnělo PIN a nebylo tedy možné se dostat k datům – podobně jako v telemedicíně je důležité vyspělé ICT technologie přizpůsobovat pro používání cílové skupině potenciálních pacientů s danou věkovou strukturou
  • Kanada– pro unikátní identifikaci pacientů v systému národní koncepce eHealth se počítalo s použitím unikátního čísla zdravotního pojištění, avšak během implementace projektu eHealth bylo zjištěno 4-5 % duplicitních záznamů a 6 % unikátních čísel bylo neplatných nebo anonymních – byla zavedena technologie MPI (Master Patient Index) na celonárodní úrovni a množství duplicitních záznamů se snížilo pod 1 % a nyní slouží IBM Initiate jako prostředek jednoznačné identifikace v systémech celé země.

Nejčastější překážky v rozvoji do národních zdravotních systémů

  • na rozdíl od klasických investic je v případě eHealth velice obtížné vyčíslit všechny benefity, které investice do eHealth přinese
  • existuje často výrazný rozdíl mezi institucemi, které by měly eHealth financovat a stranami, které z těchto investicí získají benefity.
  • absence kontinuity politiky eHealth – časté změny představitelů zainteresovaných institucí způsobují chybění konzistentní politiky eHealth a financování těchto investic – nedostatečné financování eHealth

Nejdůležitější doporučení pro úspěšnou implementaci celonárodního systému eHealth (příklad Dánsko):

  • provádění pravidelných průzkumů na využívání ICT
  • průběžné testování a hodnocení funkčnosti systému v rámci pilotních projektů
  • kontinuální vzdělávání všech zainteresovaných pracovníků

Zdroj : http://www.ntmc.cz/

try and try again till success