Nové koncepty v národním standardu pro přenos zdravotnických dat

Česká společnost zdravotnické informatiky a vědeckých informací České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Pracovní skupina pro elektronické zdravotnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně představili na listopadové konferenci MEDTEL 2013 nové české a evropské koncepty v národním standardu pro přenos zdravotnických dat. Co obsahují?

Předpoklady interoperability zdravotnických informačních systémů v ČR a EU

Interoperabilitou rozumíme schopnost jednotlivých systémů vzájemně si poskytovat služby a efektivně spolupracovat. Těmito systémy přitom rozumíme jak jednotlivé systémy informační, tak i ty lidské (systémy uživatelů). Své místo má pak interoperabilita zejména ve zdravotnictví, kde je důležité zajistit přenos informací o zdravotním stavu pacientů mezi jednotlivými informačními systémya jejich uživateli tak, aby byl plně zachován původní klinický význam zprávy, ale zároveň byla také zajištěna důvěrnost údajů na úrovni odpovídající požadavkům autora zprávy či pacienta.

Základními technickými předpoklady interoperability jsou hlavně identifikace osob, tedy poskytovatelů zdravotní péče, apod., jistota identity subjektů, čili jejich autentifikace, oprávněný přístup neboli autorizace a kompatibilní datové formáty a způsoby kódování informací. Pouze technické zaštítení však nestačí a pro plnohodnotnout interoperabilitu je nutné i nastavení určitých procesů organizačních, legislativních a sémantických. Z hlediska organizačních a legislativních procesů se jedná zejména o nastavení procesů poskytování zdravotních služeb, obsahů zdravotní dokumentace, use-cases a story-boards. Mezi ty séantické pak patří hlavně schopnost systémů předávat si data interpretovatelná informačními systémy a znalosti a informace srozumitelné lidem.

Typy interoperability a situace v ČR

Rozeznáváme základní čtyři typy interoperability, a to interoperabilitu lokální, kde se pracuje se shodnými, ale i různými informačními systémy, regionální, národní a samozřejmě přeshraniční (tzv. cross border). V České republice je lokální úroveň interoperability z hlediska technického nastavení aplikovatelná, její regionální a přeshraniční verze pak částečně. Z technického hlediska je dobře zvládnutá identifikace osob, plátců za zdravitní služby i poskytovatelů zdravotní péče, stejně jako autentifikace, autorizace a datové formáty. Na regionální bázi je problematickou částí právě autentifikace a autorizace, stejně jako na bázi přeshraniční. Stejně tak je to i ve sféře organizační a legislativní. Pro lokální sdílení je dobrá přírava v kruzích procesů poskytování zdravotních služeb i obsahu zdravotní dokumentace. Ten je ale problematický pro interoperabilitu regionální i přeshraniční. Podobně je na tom pak i interoperabilita sémantická. V lokální sféře jsou považovány za úspěšně nastavené diagnózy, výkony, laboratorní vyšetření, klinický kontext (události) i obsah zrdavotní dokumentace. Problémem jsou terminologie a zdravotnické služby.

Klíčovými strategiemi Evropské unie jsou tak zejména tři základní kroky. Za prvé, harmonizace terminologie (SNOMED CT) a budování převodníků (translation services), a to mezi hlavními terminologickými a kódovacími systémy. Za druhé, harmonizace způsobů poskytování zdravotní péče a minimálního obsahu zdravotní dokumentace. Za třetí, sjednocování datových slovníků a komunikačních standardů.

Doporučení

Dle České společnosti zdravotnické informatiky a vědeckých informací České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Pracovní skupiny pro elektronické zdravotnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně prozatím neexistuje jednotný datový, terminologický ani komunikační standard využívaný všemi členskými státy EU. V případě České republiky tomu tak ještě není ani v případě bezprostřední přeshraniční péče, tedy sdílené péče s našimi sousedy. Standardizace se neustále rozvíjí a s výjimkou SNOMED ještě nemá jednoznačného vítěze. Jednotlivé státy v současnosti investují zejména do zbudování regionální interoperability. Na oblast informačních standardů existují v České republice velmi různé a protichůdné názory, přesto však panuje alespoň částečná shoda v některých základních krocích. Jedno je však jasné, bez kvalitních standardů nelze vybudovat funkční elektronické zdravotnictví. Trendem letošního roku, v oblasti českého zdravotnictví, je však směřování k chaosu. Projekty ministerstva zdravotniství směřující k elektronizaci zmizely a dochází pouze k nekoordinovanému využívání finančních přílěžitostí.

Racionálním doporučením je tak využití již existujících prověřených komponent, mezi které patří například zdravotní registry, národní číselníky (NČLP) nebo prověřené komunikační prostředky (DASTA). Důležité je rozvíjet stávající informační standardy a ty postupně harmonizovat s EU. Dobré je rovněž využít existujících komponent e-Governmentu. Jedním z prvních kroků by mělo být jasné zacílení a zaměření se na známé nedostatky regionální interoperability, tedy zejména na obsah a formu zdravotní dokumentace, terminologické systémy (SNOMED), klasifikační systémy (nahradit sazebník výkonů, …), procesy poskytování zdravotní péče a procesní modely (use-case, story-board atp.), národní informační model resp. metamodel. Až v další fázi by pak mělo dojít k směřování k podpoře interoperability nadnárodní.

 

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *