Stanovisko k projektu tzv. elektronické neschopenky

Pracovní skupina pro elektronické zdravotnictví ČLS JEP připravila oficiální Stanovisko k projektu tzv. elektronické neschopenky. Bylo schváleno předsednictvem ČLS JEP dne 20. února 2014 a postoupeno k vyjádření členům Platformy pro elektronické zdravotnictví v ČR. Jaké má tedy elektronická neschopenka slabiny a naopak silné stránky?

Může být funkční a povinná?

Zpracovaný materiál vyjadřuje názor Pracovní skupiny pro elektronické zdravotnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně na projekt tzv. elektronické neschopenky, a to v situaci, kdy stát v roce 2013 ustoupil od původně deklarovaného záměru zavést povinnost zdravotnických zařízení komunikovat s ČSSZ výhradně elektronicky, respektive odsunul tuto povinnost na rok 2016, aniž by došlo ke změně původní koncepce projektu. Zapojení zdravotnických zařízení do projektu je zatím velmi nízké.

Efektivně vedené projekty elektronizace zdravotnictví považují autoři za nezbytnou cestu ke zvyšování kvality péče o pacienty a ke snižování nákladů ve zdravotnictví. Dosavadní průběh zavádění tzv. elektronických neschopenek je však ale příkladem nesprávného postupu prosazování elektronizace zdravotnictví, a to nikoli kvůli záměru samotnému. Tento záměr, tedy zavedení plně elektronické komunikace o dočasné pracovní neschopnosti mezi dotčenými institucemi (zdravotnická zařízení, zaměstnavatel, správa sociálního zabezpečení), se považuje za správný. Bohužel však vinou nesprávně zvoleného způsobu komunikace se zdravotnickou veřejností a zdravotnickými zařízeními, vinou nedotažené koncepce řešení a vinou nedostatečné koordinace s jinými, souběžně vedenými projekty elektronizace zdravotnictví došlo k tomu, že implementace projektu v původně zamýšleném termínu a v zamýšleném rozsahu se nezdařila. „Jsme přesvědčeni, že současný postup, nedozná-li zásadních změn, nepovede k úspěšnému dokončení tohoto záměru ani po uplynutí dalších dvou let, o které byla posunuta povinnost zdravotnických zařízení vystavovat neschopenky elektronicky. Proto doporučujeme předsednictvu ČLS JEP iniciovat jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí se snahou dosáhnout změny v těch aspektech projektu, které považujeme za sporné,“ uvádí signatáři.

Nevhodně zvolený model komunikace se zdravotnickou veřejností

Nové prvky elektronického zdravotnictví mají být do rutinního provozu zaváděny postupně a s pomocí různých forem pozitivní motivace všech aktérů. Takovou pozitivní motivací u zdravotnických zařízení by měly být především prokazatelné přínosy provozní a ekonomické, ať již přínosy v přímé úspoře nákladů nebo v šetření práce kvalifikovaných zdravotnických pracovníků. Tak tomu ale při současné podobě řešení nepochybně není. Pokud by byla zdravotnická zařízení zjistila, že použití systému je pro ně výhodné, neváhala by naprostá většina z nich se zavedením elektronické neschopenky. Pokud ovšem chybí tato přirozená motivace, není správné a ani účelné ji nahrazovat direktivním přístupem a hrozbami sankcí. Současně totiž nepřináší stávající řešení žádný zřejmý pozitivní efekt ani pro pacienty ani pro zaměstnavatele.

Stát by proto měl upustit od záměru prosadit elektronické neschopenky jako povinné a měl by se soustředit na pozitivní motivaci zdravotnických zařízení na zapojení do systému,a to jak přímými motivačními akcemi, tak souběžným zvyšováním funkční přitažlivosti systému pro lékaře a zdravotnická zařízení. Jsme přesvědčeni, že systém pozitivních motivací a postupného a nenásilného zavádění může projektu elektronických neschopenek v konečném výsledku podstatně pomoci, neboť by umožnil v dostatečném rozsahu rozběh první fáze projektu, která by byla základem pro případný další rozvoj. Zmizí-li jednostranně direktivní přístup ze strany státu, oslabil by se na straně zdravotnické veřejnosti negativní postoj k celému záměru. U státu by se naopak posílila motivace vylepšit řešení a dopracovat jeho koncepci tak, aby se užívání elektronických neschopenek stalo atraktivní a přínosné nejen pro zdravotníky, ale i pro zaměstnavatele a pro pacienty.

Nedotažená koncepce řešení

Pro zdravotnická zařízení v současném řešení chybí funkční a ekonomická výhodnost. Řešení, které bylo dosud zvoleno, řeší jednostranně pouze jeden aspekt elektronizace, a to komunikaci mezi zdravotnickými zařízeními a státem. Projekt není koncepčně domyšlen a obchází problematiku zapojení zaměstnavatelů do elektronické komunikace. Tím ovšem dochází k tomu, že se nerovnoměrně přenáší pracovní zátěž a náklady ze státu výhradně na zdravotnická zařízení, aniž by tento přesun nákladů byl adekvátně kompenzován a aniž by změna přinesla jakékoliv benefity zaměstnavatelům nebo pacientům. Navržené a prosazované řešení můžeme z pohledu elektronizace veřejné správy i elektronizace zdravotnictví chápat nanejvýš jako první etapu, po které by měl následovat další rozvoj, kdy bude moci být elektronická komunikace využívána opravdu plnohodnotně.

Neexistence koordinace s jinými projekty elektronického zdravotnictví

Za významně komplikující faktor zavádění eNeschopenky je považován zejména fakt, že stát zahájil v nedávné minulosti realizaci tří velkých informačních projektů, které jsou součástí elektronického zdravotnictví a spojuje je to, že v nich zdravotničtí pracovníci, především lékaři, mají povinně komunikovat s různými informačními systémy státu, které jsou provozovány různými státními institucemi (ÚZIS, SÚKL, ČSSZ). Jedná se mimo projekt elektronických neschopenek ještě o elektronickou preskripci a plně elektronické předávání výkazů do NZIS. Přestože u všech těchto projektů si stát zajistil změnou legislativy povinnost zapojení zdravotnických zařízení do této elektronické komunikace, nebyl současně schopen zajistit, ba dokonce se ani nepokusil zajistit to, aby autentizace (přihlašování) a správa identit komunikujících subjektů – tedy pracovníků i zdravotnických zařízení, byla řešena jednotně. V praxi to znamená, že jsou zdravotníci a zdravotnická zařízení nuceni zajišťovat a spravovat různé, navzájem zcela neprovázané, identifikační a autentizační systémy. Celý systém je tak zatěžován zbytečnou administrativou a dodatečnými náklady, nehledě na nepohodlí uživatelů.

Přitom z hlediska technologií existuje řada prakticky ověřených způsobů jak společnou autentizaci a sdílení identit zajistit. Problém nejednotné autentizace je tedy problémem organizačním a metodickým a odráží ochotu a schopnost výkonu státní správy v této oblasti. Protože jedním z klíčových cílů moderního státu, za který se Česká republika považuje, je odstranění zbytečné a drahé byrokracie, je jeho povinností výše uvedený problém řešit, a to koncepčně, efektivně a včas. Z technického hlediska řešení nic nebrání.

Nedostatečné zapojení zdravotnického sektoru do přípravy projektu

Ani po letošním neúspěchu prosazení e-neschopenek neproběhla dosud dostatečná oponentura navrženého řešení ze strany zdravotnických zařízení a lékařů, není dostatečně komunikováno s profesními organizacemi ani s odbornými společnostmi. Odpovědnost lékařské veřejnosti, která upozorňuje na možná rizika projektu, je před veřejností účelově vydávána za konzervatismus a neochotu lékařů pracovat s informačními technologiemi. Tento jednostranný přístup nadále prohlubuje negativní nálady mezi lékaři a ohrožuje perspektivu projektu. Zdravotnický provoz na všech úrovních je nesmírně komplikovaný, proto principiálně považujeme za nesprávné, pokud se přistupuje ve zdravotnictví k povinnému zavádění nových technologií bez dostatečného domyšlení řešení případných netypických a kritických situací. Identifikace všech provozních rizik a jejich eliminaci lze dosáhnout jen systematickým zaváděním nového řešení do provozu. Teprve poté, co jsou všechna rizika identifikována a eliminována, je možné uvažovat o povinném používání, pokud je taková povinnost vůbec účelná a není vhodnější ji nahradit například přiměřeným zvýhodněním elektronicky komunikujících.

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *