Výdaje na zdravotnictví v roce 2012

Výdaje na zdravotnictví přirozeně rostou jak po celém světě, tak v České republice. Například částka vydaná na jednoho obyvatele a jeho zdravotní stav se v České republice zvedla od roku 2005 téměř trojnásobně. Podíl výdajů na HDP však zůstává v posledních letech přibližně stejný.

Soukromé versus veřejné

Vývoj celkových výdajů na zdravotnictví můžeme sledovat v souvislosti s rozčleněním na zdravotnictví – výdaje – veřejné a soukromé. Podle mezinárodní metodiky jsou za veřejné výdaje považovány výdaje státního rozpočtu a rozpočtů krajů a obcí a dále výdaje veřejného zdravotního pojištění. Veřejné, soukromé i celkové výdaje za roky 2000–2009 jsou převzaty z publikace ČSÚ „Výsledky zdravotnických účtů ČR“. Veřejné výdaje za roky 2010–2012 pocházejí ze Státních závěrečných účtů ČR k příslušným rokům a zpráv k „Vládní finanční statistice“ dle Ministerstva financí ČR (MF ČR). Státní závěrečný účet roku 2012 je zatím ve formě návrhu ve Sněmovně PČR.

Celkové výdaje na zdravotnictví dosáhly v roce 2012 cca 292 737 mil. Kč, což je první předběžný údaj. Z toho výdaje veřejných prostředků byly ve výši 246 018 mil. Kč, tj. 84,0 % celkových výdajů na zdravotnictví. Výdaje systému veřejného zdravotního pojištění činily 230 371 mil. Kč (zdroj MF ČR). Podíl zdravotních pojišťoven na financování zdravotnictví činil 78,7 %, soukromé výdaje představovaly celkem 16,0 % z celkových výdajů na zdravotnictví. V přepočtu na 1 obyvatele bylo celkem ve zdravotnictví vynaloženo 27 855 Kč (vše předběžné údaje).

Podíl výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu (HDP, dle národních účtů ČSÚ zveřejněných do 30.6.2013) v ČR v letech 2009–2012 překračoval 7,5 % (předběžné údaje). Na růstu podílu výdajů na zdravotnictví na HDP se podílela i nižší úroveň HDP v letech 2009 až 2012 oproti roku 2008.

tab1

zdroj: www.uzis.cz

Počty lékáren a výdejen zdravotnických prostředků

Následující tabulky uvádí počty lékáren a výdejen zdravotnických prostředků a spotřebu léčiv. Počet lékáren včetně odloučených oddělení výdeje léčiv vzrostl o 66 na 2 736 zařízení, což odpovídá relaci 1 lékárna na 3 844 obyvatel. Počet výdejen zdravotnických prostředků (včetně odloučených pracovišť) dosáhl 464 zařízení. Údaje o spotřebě léčiv jsou čerpány z podkladů Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). V roce 2012 byly v ČR distribuovány léky v hodnotě 58,72 mld. Kč, což je 99,6 % skutečnosti roku 2011. Je třeba pamatovat na to, že SÚKL s platností od roku 2010 přistoupil ke změně metodiky finančního vyjádření hodnoty spotřebovaných léčivých přípravků – viz www.sukl.cz: „S ohledem na potřebu porovnání finančních objemů léčivých přípravků procházejících distribučním řetězcem v průběhu let, dochází od roku 2010 ke změně a nyní jsou publikovány údaje o finančních objemech léčivých přípravků, které vycházejí pouze z výrobních cen oznámených distributory a výrobci (údaje o finančních nákladech tedy nezahrnují DPH a obchodní přirážku). Dříve publikované údaje nepředstavovaly reálné náklady na léčivé přípravky, ale maximální možné, které mohly být proti skutečnosti výrazně nadhodnoceny.“

tab2

zdroj: www.uzis.cz

Mezinárodní srovnání

Pro většinu evropských zemí je dlouhodobým rysem demografického vývoje stárnutí populace. Index stáří, ukazatel používaný pro porovnání věkové struktury a definovaný jako podíl osob ve věku 65 let a více na 100 dětí, překračuje ve stále více zemích hodnotu 100 (tzn., že počet osob starších 64 let je vyšší než počet dětí). V rámci EU je tomu ve 3/5 členských zemí, z nich nejvýrazněji převyšuje počet seniorů počet dětí v Německu a dále v Itálii. Index stáří překročil v Německu již hodnotu 150. Naproti tomu nejmladší unijní zemí je Irsko, kde děti tvoří 1/5 obyvatel a podíl osob ve věku 65 let a více je v porovnání s výše uvedenými „nejstaršími“ zeměmi zhruba poloviční. Česká republika patří již od roku 2006 k zemím, kde počet seniorů je vyšší než počet dětí. Patří mezi země s nízkým podílem dětí (14,6 % v roce 2011), ale zatím mezi země s relativně nižším zastoupením osob starších 64 let (15,9 %).

Porodnost v Evropě zůstává dlouhodobě na nízké úrovni. Nejvíce živě narozených na 1 000 obyvatel připadá dlouhodobě v Irsku a na Islandu (16,3, resp. 14,1 v roce 2011). Nejnižší porodnost přetrvává v Německu, kde od roku 2001 nepřekročila hodnotu 9 a v roce 2010 činila 8,3. Hodnota tohoto ukazatele v České republice v letech 2007–2010 opět převyšovala 11 a byla tak nad průměrem EU. V roce 2011 znovu klesla pod tuto hodnotu, na 10,4, a pod průměr EU.

Zlepšování úmrtnostních poměrů je dalším společným rysem pro většinu evropských zemí. Stále však přetrvávají v úrovni úmrtnosti výrazné rozdíly mezi západoevropskými zeměmi a zeměmi bývalého východního bloku. Odrazem klesající úmrtnosti je prodlužující se délka života. Nejdelší střední délku života při narození mají v Evropě dlouhodobě muži ve Švýcarsku (80,4 roku v roce 2010) a na Islandu (80,1 let v roce 2008 a 79,9 let v roce 2009), v rámci zemí EU se muži nejvíce přibližují hodnotě 80 let na Kypru a ve Švédsku. Ženy se dožívají dlouhodobě nejvyššího věku, nad 85 let, ve Francii, Španělsku a mimo EU ve Švýcarsku. Na opačném konci žebříčku jsou ze zemí EU muži v Litvě a Lotyšsku (méně než 70 let) a ženy v Bulharsku a Rumunsku (pod 78 let). Pozice České republiky zůstává nezměněná. Nedosahuje u obou pohlaví ani průměru EU, ani nejnižší hodnoty v EU–15 (tj.
v členských zemích EU před květnem 2004). Hodnotami 74,9 roku pro muže a 81,2 pro ženy v roce 2011 zaostává Česká republika za zeměmi s nejdelší nadějí dožití při narození u mužů o zhruba 5 let, u žen o 4 roky. V rámci postkomunistických zemí střední a východní Evropy zaujímá jedno z předních míst.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *